Józef Pilich
Myšlenka na založení sdružení „Katyňská rodina v České republice “ vznikla pod vlivem příznivých politických změn po roce 1989 během natáčení televizního filmu „Stíny svědomí“ v katyňském lese, kde se členové štábu ostravské televize v dubnu 1990 setkali s poutníky z různých míst Polska.
Po návratu domů bylo prostřednictvím lokálních médií svoláno první společné setkání členů rodin a příbuzenstva polských zajatců z táborů v Kozelsku, Starobělsku, Ostaškově aj., narozených nebo bydlících na území dnešní České republiky a zavražděných v bývalém SSSR. Byly to zejména vdovy, děti a příbuzní po obětech pohřbených v Katyni, Charkově a Medném. Přítomní projevili vůli založit organizaci obdobnou Katyňským rodinám působícím v Polsku, sdělili své adresy a poskytli cenné doklady a osobní památky po svých blízkých.
V klubu Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO) v Českém Těšíně byla 31. srpna 1990 při příležitosti „Světového sjezdu Záolzáků“ otevřena výstava pod názvem „Katyň“, trvající do 15. září 1990. Avšak oficiálním datem založení našeho sdružení se stal až 9. březen 1991, kdy proběhla schůze, na níž byly přijaty stanovy, vyplněny přihlášky a zvolen první sedmičlenný výbor ve složení: Stanisława Ryłko, Maria Szymańska, Teresa Wojnar, Kornel Kalina, ing. Mieczysław Piszczek, Alojzy Waszek a ing. Jan Wöllersdorfer, který byl zvolen prvním předsedou.
Původní počet členů – téměř 160 osob – se postupně zmenšoval a zmenšuje se dále v důsledku nemocí, úmrtí a ztrátou víry v možnost dosáhnout spravedlivého odškodnění pro pozůstalé po obětech Katyňského zločinu. Je přitom třeba vzít v úvahu, že se jedná o lidi ve věku nad 70 a 80 let (máme rovněž členy ve věku nad 90 let). K 31. prosinci 2009 jsme měli v evidenci asi 60 členů, z toho jen 40 členů aktivních, pravidelně se účastnících akcí a schůzek sdružení a řádně platících členské příspěvky. Zhruba 20 členů už bylo bohužel neaktivních (nemocných, nepohyblivých atd.).
Nynější výbor sdružení má jen 5 členů. Jsou to: Helena Miczko, Stanisława Ryłko, Mieczysław Witoszek, Henryk Wranik a ing. Józef Pilich, který je jeho předsedou. Máme také revizní komisi ve složení: Anna Popková, Alena Lukaczová a Ludwik Nierostek.
Rok 2010
Rok 2010 je již 19. rokem našeho působení. Na letošek připadá 70. výročí Katyňského zločinu. Připravili jsme k němu v prostorách Těšínského divadla tematickou výstavu pod názvem „Katyň – paměť národa“ (28. 4. – 9. 5. 2010), příležitostné slavnostní setkání (30. 4. 2010) a u rekonstruovaného pomníku v Českém Těšíně v místní části Kontešinec odhalení tabulek se jmény obětí. Poslední uvedený záměr však, kromě nezanedbatelných finančních nákladů, vyžadoval nejen mnoho nejrůznějších administrativních úkonů, ale předpokládal též dobrou vůli rozhodujících činitelů, což jeho realizaci v plánovaném termínu, a možná i vůbec, ohrožuje.
Pořízení tabulek se jmény obětí katyňského zločinu jsme začali připravovat už v minulém roce. Podle údajů českého historika prof. dr. Mečislava Boráka činily oběti z českých zemí, a především z malého kousku země zvaného Zaolší, přes 600 osob. Byli to lidé narozeni, bydlící, nebo pracující na území nynější České republiky, vojáci polské armády, příslušníci policie Slezského vojvodství a jiných státních služeb Polské republiky. Poměrně velká část těchto obětí pocházela z Polska, kde je jejich památce věnována podstatně větší pozornost a péče. Mají tam své pomníky, epitafní tabulky v kostelech atd. Naši rodáci však něco podobného, až na malé výjimky, nemají.
Už delší dobu jsme to chtěli napravit, ale teprve letos, u příležitosti 70. výročí Katyňského zločinu, se nám taková možnost naskytla v souvislosti s rekonstrukcí pomníku obětem 2. světové války v Kontešinci, chystanou Městským úřadem v Českém Těšíně. Pro umístění jmen obětí na pomníku bylo nutno zvolit poněkud užší kritéria, aby tam jména našich otců, bratří a příbuzných našla své místo. Základním kritériem bylo doložené potvrzení vraždy na příslušné osobě a místo jejího narození v Těšínském Slezsku (českém i polském) či jinde na území dnešní České republiky. Na tabulkách by tedy mělo být 222 jmen katyňských obětí a rovněž dalších 85 jmen vojáků polské armády na Západě padlých ve 2. světové válce.
Příslušné návrhy a žádosti byly Městskému úřadu v Českém Těšíně doručeny ve stanoveném termínu (30. května 2009) a byly rovněž splněny úřadem stanovené podmínky. Městský úřad nás však 30. prosince 2009 písemně vyrozuměl o zastavení řízení ohledně výběru varianty rekonstrukce pomníku (při níž mělo dojít k doplnění pomníku katyňskými tabulkami) a teprve nyní jsme obdrželi další stanovisko. Z toho důvodu se domníváme, že v předpokládaném termínu (30. dubna 2010) nebude možné katyňské tabulky odhalit, protože na konečnou realizaci rekonstrukce pomníku v Českém Těšíně – Kontešinci si budeme ještě muset počkat.
Základní cíle Sdružení:
A) Další hledání a rozšiřování pravdy o osudech osob, které zmizely na území bývalého SSSR.
B) Usilovat o dosažení odškodnění pro osoby, které ztratily své nejbližší.
Realizace cílů sdružení:
1) Pomoc rodinám a příbuzným při získání informací o osudech obětí.
2) Shromažďování dokladů, vzpomínek a jiných písemností o provedených zločinech.
3) Informování veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků o nově objevených skutečnostech týkajících se obětí.
4) Organizování přednášek, srazů, tematických výstav, hromadných i individuálních zájezdů na místa exekucí.
5) Vybudování pomníku nebo pamětní tabule obětem.
Je třeba konstatovat, že mnohé z těchto základních cílů už byly dosaženy. Český historik prof. dr. Mečislav Borák, který získal přístup k archivním materiálům NKVD, k dokladům členů našeho sdružení a ke vzpomínkám žijících svědků událostí, zdokumentoval ve svých knihách osudy téměř všech obětí z našeho území. Publikoval v nich rovněž vzpomínky našich členů, informace získané z jiných pramenů atd.
Naši členové zorganizovali tematické výstavy, pořádají přednášky a schůzky a všemi možnými prostředky informují veřejnost o Katyňském zločinu a jeho významu.
Do pomníku obětí 2. světové války v Českém Těšíně – Kontešinci byla zabudována pamětní deska obětem pořízená z příspěvků občanů.
V roce 2000 se naše delegace (S. Ryłko, J. Pilich) zúčastnila slavnostního otevření polského válečného hřbitova v Medném.
V roce 2009 jsme byli poprvé pozvání k účasti na Světovém sjezdu veteránů a perzekvovaných osob ve Varšavě ve dnech 30. 8. – 4. 9. 2009. Naše sdružení zastupovali J. Pilich a M. Witoszek.
Udržujeme živé kontakty s Kruhem polských veteránů v České republice, se sdružením Katyňská rodina v Katovicích atd.
Nepodařila se nám však realizace druhého základního cíle sdružení – zajistit odškodnění pro osoby, které ztratily své nejbližší. Naše sdružení nemá dostatečnou váhu k tomu, aby mohlo změnit politickou vůli v této záležitosti. Nezanechali jsme sice svého snažení, sami ale už moc nevěříme v úspěch. Členové nám umírají, okruh těch, kteří mají největší oprávnění být odškodněni, se hrozivým tempem zmenšuje. Ale to je již jiné téma.
V roce 2009 a také letos se naší organizaci přihlásilo několik nových mladších členů z řad vnuků katyňských obětí. Půjdeme dále tímto směrem. To nám dává naději na přetrvání naší organizace rovněž v podmínkách 21. století.
Józef Pilich
Předseda výboru Katyňská rodina v ČR z.s. od roku 1996 do svých posedních dnů.
V roce 2007 byl vyznamenán Zlatým Záslužným křížem a v roce 2014 Důstojnickým křížem Záslužného řádu Polské republiky.